Profesor Josef Zrzavý
Josef Zrzavý se narodil dne 7. března 1909 v Krucemburku u Chotěboře ( místo je známé též pod názvem Křížová, okr. Havlíčkův Brod na české straně Českomoravské vysočiny, v rodině zemědělce, jako nejmladší ze tří dětí. Absolvoval státní reálné gymnázium v Chotěboři, kde maturoval v červnu 1929. Po maturitě se zapsal na českou lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde v té době působila též německá lékařská fakulta. Ke studiu medicíny ho přivedlo středoškolské studium, kde si oblíbil přírodovědné předměty.
Během prvních let studia si na fakultě oblíbil zejména anatomii díky prof. MUDr. Karlu Weignerovi (1874-1937), který byl vynikajícím učitelem a topografickým anatomem a zároveň i výborným kreslířem protože jedinou didaktickou pomůckou v té době byla velká tabule a sada barevných kříd. Jeho kreslířské nadání mladého medika Zrzavého nadchlo, protože sám byl obdobným nadáním obdařen, což bylo v rodu Zrzavých asi dědičné. Známý malíř Jan Zrzavý bylo jeho bratranec ( otcové byli bratři). A i když jejich vzájemné vztahy nebyly nijak vřelé, jak pak pan profesor později říkával, kvůli nějaké malicherné při o malý zemědělský majetek. Během studia se tak stal postupně volontérem a demonstrátorem u již zmíněného prof. Weignera a po promoci v červnu 1935 se stal řádným honorovaným asistentem ústavu. Na sklonku první republiky ještě absolvoval vojenskou základní službu (1936-1938) a pak se vrátil na anatomii, nyní však již vedenou prof. MUDr. RNDr.
Ladislavem Borovanským, později DrSc. (1897 – 1971), se kterým pak spojil začátky se profesionální učitelské a vědecké kariéry. V této době panoval na pražském anatomickém ústavu značný zájem o antropologii, srovnávací anatomii a obecné evoluční teorie, což biologickému založení dr. Zrzavého značně konvenovalo, takže své dosavadní vzdělání dále rozšiřoval studiem zoologie a antropologie na přírodovědecké fakultě UK. Jeho studium však bylo přerušeno uzavřením českých vysokých škol v roce 1939.
Obrázková prezentace ke stažení (pdf)Studentská léta
Poslední dva semestry pak dokončoval až po skončení války a získal tak absolutorim přírodních věd. Uzavření českých vysokých škol však též samozřejmě vedlo ke ztrátě zaměstnání na lékařské fakultě a celou dobu okupace pak působil jako zdravotní komisař ve Státním zdravotním ústavu v Praze. I zde jeho práce však spočívala zejména ve vyučování anatomie ošetřovatelkám a posluchačům uměleckoprůmyslové školy a výtvarníkům spolku „Mánes“.
Po obnovení výuky na lékařské fakultě v roce 1945 byli na anatomii kmenově vedeni přednosta ústavu prof. Borovanský, tehdejší docent Karel Žlábek, který však byl záhy přeložen na LF MU v Brně a asistenti Zrzavý, Fleischman a Kos – nyní nestor české anatomie 92.letý emeritní profesor lékařské fakulty Univ. Karlovy v Plzni. Ústav se stěhoval do větší, i když v té době náletem dosud značně zničené budovy bývalého německého anatomického ústavu. V ročnících studovaly stovky mediků jejichž studium bylo válkou a uzavřením vysokých škol přerušeno, nebylo dostatečné množství studijní literatury, nebyly přednáškové prostory, do kterých by se taková masa studentů vešla. A tak pan profesor po letech nostalgicky vzpomínal jak přednášíval ve velkém sále paláce Lucerna na Václavském náměstí a studenti ze zadních řad museli používat divadelní kukátka, aby na přednášejícího a hlavně na tabuli vůbec dohlédli. Kromě této výuky přednášel dr. Zrzavý anatomi rovněž na AVU, Vysoké škole politické a sociální na vysoké škole uměleckoprůmyslové a posluchačům tělesné výchovy na pedagogické fakultě. Počet týdenních výukových hodin značně převýšil zákonnou týdenní pracovní dobu. V té době, kdy vyvstala vysoká potřeba nových učebnic a učebních textů také vznikla přímo nutkavá touha dr. Zrzavého zabývat se především tvorbou pedagogické anatomické literatury.
Na podzim 1948 byl dr. Zrzavý ještě jako nehabilitovaný, ale anatomii zcela ovládající pověřen vedením anatomického ústavu lékařské fakulty UK v Hradci Králové. Na tomto místě setrval tři roky a ústav postupně dobudovával. Po přeměně ve Vojenskou lékařskou akademii byl vyměněn za tehdejšího přednostu olomoucké anatomie, tehdejšího docenta, později profesora MUDr. Jana Hromadu,DrSc. (1909-1970), jež se později velmi zasloužil o rozvoj Hradecké lékařské fakulty a má hned při vstupu do jejich teoretických ústavů pamětní desku. Na podzim - 1. října 1951 se tak dr. Zrzavý ujal místa vedoucího ústavu normální anatomie. Tento ústav nebyl samostatnou organizačně výukovou jednotkou, ale byl součástí katedry biologických věd. Po jejím rozdělení ve studijním roce 1952/53 se anatomie stala součástí společné katedry z histologií a teprve od roku 1960/61 doposud existuje samostatná katedra nebo dosud Ústav normální anatomie. V čele těchto měnících se organizačních subjektů stál Zrzavý až do 30. září 1974, kdy z vlastní vůle abdikoval z funkce vedoucího – přednosty a ještě rok působil ve funkci vědeckého pracovníka do definitivního odchodu na důchod.
Působení v Olomouci
V době příchodu dr. Zrzavého do Olomouce byl tehdejší anatomický ústav umístěn v dávno již neexistujícím dřevěném domečku vedle ředitelství FN. Ke konci roku 1954 byl umístěn v jiné, starší zděné budově, ale i tam byl v provizoriu. I tak zde Zrzavý pokračoval ve své odborné a vědecké práci a v roce 1953 dosáhl vědeckopedagogického titulu docenta. Nezapomínal ani na sportovní aktivitu, ať již jako aktivní účastník nebo pořadatel fotbalových utkání. V té době již probíhaly přípravy na stavbu nových teoretických ústavů , do kterých se čerstvý docent Zrzavý plně zapojil a na svou dobu prosadil v projektu brněnského architekta ing. Krohy technické parametry ústavu, které fungují až dosud ač byly během let mnohokrát administrativně oklešťovány. Jejich provoz začal ve studijním roce 1960/61.
Vědeckopedagogická činnost doc. Zrzavého byla soustředěna především do oblasti antropologie a publikaci výukových textů. Osteologicky zaměřené antropologické práce se dotýkají kraniologie – popisu nálezu lebek z Plumlova u Prostějova, ontogenetického vývoje humerálního septa a vzniku foramen supratrochleare. V další serii prací se věnoval růstu a vývoji dětí a mládeže. Pokud jde o pedagogické publikace je na prvním místě nutno uvést učebnice, kterým se věnoval s plným nasazením a láskou. Je to především spoluautorství (gastropulmonální soustava) v celostátní kolektivní učebnici Soustavná anatomie člověka I., II.m ( autoři Borovanský, Hromada, Kos, Zrzavý, Žlábek), který vyšla opakovaně v letech 1955, 1960, 1967, 1972, 1976 a v roce 1979 i ve slovenském vydání. Množství vydání svědčí o její oblibě a nezastupitelnosti při výuce anatomie v českých zemích i na Slovensku. Kromě toho v roce 1978 vyšla Zrzavého Anatomie pro stomatology. Pro potřeby studentů výtvarných umění a profesionální výtvarníky vydal již v roce 1947 Plastickou anatomii člověka , přepracovanou ve 2. vydání jako Anatomii pro výtvarníky. Tato publikace získala první cenu v soutěži o nejkrásnější knihu v Československu v roce 1958, přeložena byla do polštiny. Zcela nové vydání a exkluzivním způsobem vypravené s novými fotografiemi pak vyšlo v roce 1977. Prof. Zrzavý je rovněž autorem řady skript, pojednávajících o anatomii in extenso, největší zmínky si však zaslouží především Dráhy nervové – Tractus nervorum, opakovaně vydávané. Další publikace se týkají zhotovování odlitků mozkových komor, unilaterální ageneze ledvin, akcesorní plíce, variant ramus perforans a. fibularis, chirurgických cest na břišní aortu. V sedmdesátých letech pak spolupublikoval spolu s. doc. Malínským četné práce z oblasti elektronové mikroskopie.Jeho poslední monografií je Latinsko-české anatomické názvosloví, vydané v nakladatelství UP v roce 1985. Mnohé práce již nestihl dokončit, k nim patří i velkoryse koncipovaná Anatomie koně pro výtvarníky.
Povolání vysokoškolského učitele vykonával s láskou a zaujetím. Jeho přednášky byly dokonalou souhrou odborné náplně s mistrovským přednesem. Sám říkával, že učitel musí být i trochu herec. Dovedl vždy studentům výtečně poradit, jakou metodu zvolit k úspěšnému zvládnutí obsáhlé a neobyčejně náročné látky. Jako examinátor býval vždy nesmlouvavě přísný, ale nikoliv necitelný. Jako šéf býval ke svým podřízeným rovněž přísný, ale vždy se dovedl vcítit do problémů, dovedl pochopit zvláštnosti každého z nich a nikdy neodmítl svou pomoc v jakékoliv situaci. Za svou práci byl mnohokrát oceněn, byl členem nejrůznějších pedagogických i odborných komisí, včetně komisí pro obhajoby kandidátských a doktorských disertačních prací. V roce 1966 byl jmenován nejprve mimořádným, později řádným profesorem anatomie. Jako školitel vychoval 4 kandidáty věd . Zaktivizoval vědeckou činnost učitelů katedry a v průběhu svého působení v Olomouci přivedl k obhajobě docentských habilitací jejich 5 členů.
V roce 1969 mu bylo nabídnuta ( dá- li se o té době říci, že byly funkce nabízeny) funkce proděkana pro pedagogickou činnost na všeobecném směru studia. Byl tehdy velmi udiven proč tato nabídka jemu, celoživotnímu nestraníkovi a nepolitickému člověku, navíc známému rebelantstvím proti tehdejšímu estabilišmentu, přišla. Dlouho váhal jak se zachovat, věděl velmi dobře kam doba směřuje. Tehdejší vedení rovněž vědělo, proč právě jemu chce pedagogickou funkci svěřit. Lepšího pedagoga tehdy snad na fakultě nebylo a jeho jméno bylo zárukou odborné pedagogické kvality. Mezi svými na katedře (tehdy jsem k nim začal patřit i já) se netajil tím, že na funkci přistoupí jen tehdy, když bude moci prosazovat jen odborné pedagogické zájmy, bez politického motivování. Vlastní praxe pak ukázala, že tuto ideu si uhájil, navíc z titulu této funkce ochránil několik velmi dobrých studentů před politickými normalizačními represáliemi ( jejich jména, alespoň některých bych mohl uvést, ale vzhledem tomu, že nevím, kde se nyní nacházejí, nemám jejich svolení). I tak se však jeho postoje ve funkci ukázaly vcelku pro tuto dobu neúnosné, takže v dalším období (od roku 1973) v ní už nepokračoval. Jako promotor uvedl do medicínského života stovky absolventů fakulty.
Normalizační období probíhalo na katedrách v různém duchu. Ale skoro každá katedra si kromě oficiálního působení zachovávala svůj vlastní vnitřní život, zejména tam, kde se členové dobře znali a byli v přátelských vztazích. Tak na histologii se setkávalo smyčcové kvarteto pod vedení prof. Obručníka, na anatomii se pod vedením prof. Zrzavého setkávalo rovněž kvarteto. Scházeli jsme se poměrně pravidelně každou druhou středu po pracovní době od 16. do 22. hodin. Hrávali jsme rovněž z listu, ale poněkud s jinými notami. Těch not bylo 54 a kdo měl ve svém listu monda se škýzem , k tomu nějaké honéry a závěrečný akord pojistil pagátem, tak to byla symfonie. Zasvěcení pochopitelně vědí že se jedná o klasickou tarokovou hru. Pod primáriem Zrzavým se tady scházeli bratranci Holibkové, bratři Minaříkové (fyziologa jistě vzpomínáte a jeho bratr tehdy byl obvodním lékařem), tehdy už ne anatom, ale tělovýchovný lékař doc. Stejskal, doc. Loyka starší, dr. Kapoun. Někdy byla zvána i doc. Holibková, která vždy hrála vynikající part, takže přehrála i pana profesora, což popravdě řečeno nesl dosti nelibě.
Osobní zázemí
Velmi důležitou úlohu v životě prof. Zrzavého hrálo jeho rodinné osobní zázemí. Se svou manželkou paní Ludmilou Zrzavou žili krásným harmonickým životem. Postavili si rekreační domek, kde jak pak profesor říkával zná každou cihlu v Dolním Žlebu u Šternberka. Zde trávili prázdniny a každou volnou chvíli a po odchodu do důchodu i převážnou část roku, se svými oddanými kamarády pejsky Astíkem a Doríkem. Paní Zrzavá jej přežila o 11 let.
Poslední velkou akci na počest pana profesora, kterou uspořádal náš ústav již pod vedením doc. Holibky bylo slavností přednáškové odpoledne u příležitosti jeho sedmdesátých narozenin v roce 1979. Tato akce je fotograficky zdokumentována a dovolím si Vám ji přiblížit.
V posledním desetiletí svého života vydal již zmíněné Latinsko-české anatomické názvosloví (1985), ale dlouholetá choroba již ukrajovala jeho životní síly, které vyhasly v klidu a tichosti v prostředí, které mu bylo nejmilejším, v Dolním Žlebu, dne 4. srpna 1990.